Potrava

 

O POTRAVĚ OBECNĚ

Suchozemské želvy patří mezi býložravce, ale i živočišné bílkoviny tvoří doplňkovou část potravy.

Želví apetit je dosti veliký a každá želva má své oblíbené pochoutky, kterým neodolá.

 

Potrava by měla splňovat určitá kritéria:

1. PŘIROZENOST

Želvě nabízíme pouze takovou potravu, kterou by si mohla obstarat sama i v přírodě. NENABÍZÍME žádné produkty určené lidem (př. piškoty, jogurty, tvaroh…).

Nejideálnější potravou jsou LUČNÍ ROSTLINY, stravu doplňkovou potom tvoří ovoce a zelenina.

Kritérium přirozenosti se týká i formy potravy. Nedoporučuji želvám potravu krájet, strouhat či upravovat jiným způsobem. Želvám neustále roste zobák a potřebují si jej obrušovat. K tomuto účelu se výborně hodí například pevné dužinaté části listů. Proto podávejme potravu vždy v takové formě, ve které se přirozeně vyskytuje.

Jako NEpřirozené považuji nejrůznější granule a osobně je vůbec nepoužívám.

 

2. VHODNÝ POMĚR VÁPNÍKU A FOSFORU

Toto kritérium je velmi důležité.

Vápník – Ca - je pro želvu nezbytný (pro její správný růst, vývoj kostí, krunýře, zobáku atd.) stejně jako fosfor – P- (podporuje růst tkání, je důležitý pro mozek, nervovou tkáň, správnou funkci ledvin atd.), ovšem tyto dva prvky musí být v potravě podávané dlouhodobě správně vyváženy. Mnohé druhy zeleniny (např. hlávkový salát) jsou svým složením nevhodné a při pravidelném podávání mohou želvě způsobit zdravotní problémy.

Důsledky dlouhodobého podávání potravy s nevhodným poměrem CA a P: rachitida (křivice), měknutí krunýře a kostí, deformace krunýře, měknutí zobáku a případné lámání, nepravidelný a špatný růst, v nejhorším případě úmrtí.

 

3. PESTROST

Potrava želvy by měla být pokud možno co nejpestřejší. V přírodě se želvy hodně nacestují a během celého dne ochutnávají vše možné, co jim přijde do cesty. Díky tomu získají spoustu potřebných vitamínů a minerálů.

Mezi nejkvalitnější potravu lze zařadit smetánku lékařskou (pampeliška) a v zimě pekingské zelí – tyto rostliny by měly tvořit základ potravy, nicméně je potřeba vyhnout se monotónnosti a nabídnout želvě rozmanité rostliny s rozmanitým složením. Nemám na mysli krmení ve stylu: pondělí – pampeliška, úterý – mrkev, středa – zelí. To v žádném případě :-). Chci tím jen říci – nebát se přidat do všem známé klasiky (pampeliška) i jitrocel, jetel či řebříček.

K tomuto bodu bych se okrajově zmínila i o krmení v rámci venkovních výběhů. Přestože se může zdát, že v zarostlém velikém výběhu se želva uživí, není tomu tak. Netrvá jim dlouho vyžrat veškeré rostliny, které jim chutnají, a když ve výběhu zbydou jen traviny, které nechtějí, mohou strádat. Proto trhejte dostatek rostlin i želvám žijícím venkovním způsobem života.

 

4. NEZÁVADNOST

Je důležité dbát na to, aby potrava nepocházela z luk ošetřených chemickými postřiky či hnojivy. Taková potrava by mohla želvě uškodit a v nejhorším případě ji i zabít.

Dále pozor na plíseň. Zplesnivělé zbytky potravy vyhazujte.

 

O POTRAVĚ KONKRÉTNĚ

 

Kompletní databázi rostlin, které jsou pro krmení želv vhodné i nevhodné naleznete na: www.https://www.thetortoisetable.org.uk/plant-database/. Na webu naleznete popisy i obrázky jednotlivých rostlin, včetně vysvětlení, proč jsou pro želvy vhodné či nikoliv. Databázi lze stáhnout i jako aplikaci do mobilního telefonu (The Tortoise Table).

 

VHODNÁ POTRAVA

Obecně lze potravu rozdělit na letní a zimní (u nezimovaných želv).

1. Letní potrava:

Jakmile roztaje sníh a příroda se začne probouzet, krmíme želvu lučními rostlinami.

Mezi vhodné rostliny patří zejména: smetánka lékařská (pampeliška – listy i květy), jitrocel kopinatý, jitrocel větší, jetel luční, jetel plazivý, hluchavka nachová, hluchavka bílá, pcháč rolní, bračka rolní, škarda, čistec lesní.

Doplňkově lze použít: křez zední, řeřišnice, hořčice polní, čekanka obecná, mochna, rukev obecná, česnáček lékařský, kopřiva, ambrozie.

2. Zimní potrava:

Želvám, které nejsou zimovány, je potřeba nabízet kvalitní potravu i přes zimu. Základem je pekingské (čínské zelí). 

Samozřejmě by potrava neměla být pouze monotónní, tudíž můžeme mimo pekingské zelí přidávat do krmení i čekanku, polníček, rukolu, artyčoky a lociku setou.

NEVHODNÁ POTRAVA

Do nevhodné potravy lze zahrnout celou řadu rostlin. Takovéto rostliny je nevhodné či dokonce nebezpečné podávat dlouhodobě.

Obecně mezi nevhodnou potravu patří rostliny obsahující kyselinu šťavelovou a citrónovou. Kyseliny odvádějí vápník ven z těla a tím pádem dochází u želv k odvápnění. Dále bychom se měli vyhnout rostlinám se špatným poměrem vápníku a fosforu. Rovněž nevhodné jsou rostliny obsahující vysoké množství dusičnanů.

Nevhodné volně rostoucí rostliny patří: pryskyřník, podběl lékařský, kostival lékařský, sedmikráska, šťovík, bažanka, hrachor, kopytník, břečťan, řebříček obecný, kapradina a další.

 

OVOCE A ZELENINA

Ovoce a zelenina (pominu-li například podávání pekingského zelí v zimě - nezimovaným želvám) by měla sloužit pouze jako doplňková strava. Měli bychom se snažit podávat želvám takovou potravu, která se co nejvíce podobá potravě, kterou nalézají volně v přírodě. Zde si tedy musíme uvědomit, že například s ovocem se želvy v přírodě setkají málokdy, a to je již většinou potlučené a ne příliš čerstvé.

Osobně želvám podávám ovoci/zeleninu maxiálně 1x měsíčně. 

Vhodné ovoce a zelenina (pouze pro doplňkové podávání): cuketa, okurka, jablko, meruňka, banán, ostružiny, borůvky, mrkev, jahody, třešně, nekrarinky, broskve, hrušky, švestky.

Nevhodné ovoce a zelenina: lilek, brokolice, květák, kedluben, červený/černý rybíz, celer, kukuřice, cibule, hrášek, brambory, špenát, paprika, rajčata, citrusy (pomeranče, citrony, mandarinky, grapefruity) a další.

 

ŽIVOČIŠNÉ BÍLKOVINY

Jak jsem již zmínila na úvod, živočišné bílkoviny tvoří taktéž doplňkovou část potravy. Čas od času želva sežere v přírodě/venkovním výběhu nějakou mršinu, trus (ať již želví, psí či kočičí), občas si může smlsnout i na žížale či slimákovi. Například takový trus je pro želvy zdrojem cenných vitamínů a minerálů a umožňuje jim (zvláště po zimování) doplnit bakteriální flóru, i když je bohužel často i zdrojem parazitů.

Jestliže chováme želvu ve venkovním výběhu, o přísun živočišných bílkovin se nemusíme starat. V případě vnitřního chovu můžeme želvě nabídnout zhruba jednou za měsíc například mrtvou kobylku, žížalu nebo šneka. Není to ale nutnost.

Opět zdůrazňuji, nenabízejte želvám produkty určené lidem. Škodí jim to, nejsou na vyšší přísun bílkovin stavěny.