Stránky věnované chovu vybraných druhů plazů
Hledat

Stavba těla

 

KRUNÝŘ

Krunýř je jistě nejnápadnějším znakem želvy, který ji zároveň charakterizuje.

Horní část krunýře se nazývá karapax, spodní část se nazývá plastron.

Základ krunýře tvoří páteř a žebra. Dále je krunýř tvořen kostěnými deskami, které jsou k sobě spojeny pomocí švů. Celý povrch krunýře je chráněn rohovinovými štítky. Štítky ale nejsou umístěny přesně na kostěných deskách, naopak se překrývají v oblasti švů (je tak zajištěna větší pevnost krunýře). Rohovinové štítky jsou ty, které na želvě vidíme. Každý druh želvy má jinou barvu štítků a také jiný tvar. Krunýř je tedy také základem, podle něhož můžeme rozpoznat konkrétní druh želvy.

S růstem želvy roste samozřejmě také její krunýř. Na krunýři můžeme pozorovat každoroční přírůstky v podobě světlejšího pásu, který s postupem času ztmavne. Podle přírůstků, neboli tzv. letokruhů, se ale stáří želvy určit nedá. Za jeden rok se totiž želvě na krunýři mohou vytvořit "letokruhy" klidně dva. Pokud by byla želva pár měsíců aktivní, tvořil by se přírůstek. Poté by nastalo pár měsíců pasivity, nový přírůstek by se neobjevil a následně by opět nastaly měsíce aktivity a s ním tvorba nového přírůstku. Ten by již byl k rozeznání od přírůstku, který vznikl dejme tomu před půl rokem. Proto se nedá pomocí "letokruhů" určovat věk želvy.

Další informace o růstu krunýře naleznete v článku Hmotnost, růst, velikost a věk. Krunýři jsem věnovala také samostatný článek, který naleznete zde.

 

Karapax, rohovinové štítky

 

Plastron

 

HLAVA A KRK

Hlava želvy je umístěna na jemném krku chráněným kůží.  Podle toho, jakým způsobem želvy ukládají krk a hlavu do krunýře, se rozdělují na dvě hlavní skupiny: skrytohlaví a skytohrdlí. Skrytohlaví v podstatě přikládají svůj krk a hlavu z boku pod krunýř, zatímco skrytohrdlí (kterých je většina) zatahují krk s hlavou pozpátku do krunýře. Želvy, kterým je věnována tato rubrika, samozřejmě patří do skupiny skrytohrdlí. Zasunutím hlavy do krunýře a ještě následným složením předních nohou před hlavu, zaujímají želvy svou obrannou pozici.

S růstem se želvám může kůže na krku a hlavě loupat. Je to zcela běžný jev.

 

ZOBÁK

Správně má být želví zobák pevný, hladce zakončený a musí mít možnost se obrušovat.

Zobák želvám neustále roste a jestliže si jej nemají o co brousit, lehce přeroste. Želva poté může mít problémy s příjmem potravy a může se ji začít deformovat celá čelist. Aby se želvě zobák obrušoval, můžeme ji dát do terária či jiného výběhu sépiovou kost, kterou s chutí některé želvy okusují. Dále želvám poskytujeme i tvrdší stravu, například podáváme čínské zelí i s dužnatou částí.

Pokud želva nemá potřebný přísun vápníku a UVB záření, zobák může být křehký, lámavý, může se třepit nebo se dokonce ulomit.

Jestliže má želva zobák přerostlý (k čemuž by nemělo při správných podmínkách dojít), je potřeba ho zkrátit na potřebnou úroveň. Úprava zobáku není pro nezkušeného chovatele lehká záležitost, proto doporučuji svěřit želvu odborníkovi. Pokud se rozhodnete upravit zobák sami, můžete použít kleštičky na nehty a pilník. Při úpravě místo raději vždy vydezinfikujeme napříkladem pomocí Betadine. Návod ke zkrácení zobáku přiložím později.

 

Takto by měl vypadat želví zobák

 

 

Přerostlý želví zobák. Na obrázku jsem vyznačila, pokud by se měl zobák zkrátit.

 

Želva, které se v důsledku špatného chovu ulomila velká část zobáku. Následně se želvě vytvořil předkus.

 

OČI A ČICH

Oči a čich jsou hlavními smysly, kterými se želvy řídí.

Zdravé oči jsou černé a lesklé, jako dva korálky.

 

UŠI - sluch

Želvy mají po obou stranách hlavy ušní bubínky překryté jemnou šupinou. Jejich sluch je velmi dobrý.

KONČETINY

Končetiny želv jsou pokryty šupinami a zakončeny drápky.

Drápky želvám neustále rostou a proto potřebují mít možnost jejich pravidelného obrušování. Stačí jim dát do terária či jiného výběhu kameny či tvrdší překážky. Přebíháním po kamenech se jim drápky automaticky brousí a my nemusíme řešit jejich stříhání.

Jestliže se přeci jen stane, že drápky přerostou, můžeme je želvě zastřihnout pomocí kleštiček na nehty. V drápku lze vidět cévku, do které nesmíme zasáhnout. Při zasažení cévky želvě poteče krev a bude ji to bolet. Drápek ustřihneme raději pár mm od cévky a následně ho můžeme ještě opilovat pilníkem. Pokud bychom nechtěně zasáhli cévku, místo je potřeba vydezinfikovat (například pomocí Betadine).

Přerostlé drápky vadí želvám v pohybu a mohou přinést jisté deformace.

Když želva roste, může se ji na končetinách (děje se tak převážně na zadních) odlupovat kůže. Jedná se o běžný jev.

 

Přední končetina. Na obrázku lze vidět v drápcích cévy.

 

Zadní končetina

 

OCAS

Ocásek je základní věc, podle které lze rozlišit pohlaví odrostlejších želv. Mladé želvičky mají ocásky stejné, krátké a s postupem let začíná samečkům ocásek růst. Rozdíly ocásků u dospělých samců a samiček jsou opravdu veliké.

 

Samička

 

Samec

 

 

KLOAKA

Želvy mají společný vylučovací a rozmnožovací vývod, který se nazývá kloaka. Kloakou želvy vylučují trus, moč, páří se a kladou vejce. Želvy jsou schopné nabrat kloakou do močového měchýře vodu. Umí si tak vytvořit vlastní "zásobárnu vody", kterou následně využijí například při kladení, kdy vodu "vypustí" na substrát, do kterého budou vejce klást. Substrát tak trochu zvlhčí a jamka na vejce se jim bude hrabat snáze.

 

PENIS

Samčí penis je dlouhý, masitý a prokrvený. Občas jej vytahují při koupání.

Na fotografii můžete vidět malou část želvího penisu.

 
© myreptiles.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma