Krunýř

 

Problematiku krunýře suchozemských želv jsem již nastínila v článcích Stavba těla a Hmotnost, růst, velikost a věk. Zde se budu této záležitosti věnovat podrobněji.

Krunýř je jistě nejcharakterističtějším znakem želvy. Každý druh želvy má krunýř originální - ať již se jedná o tvar, barvu či vzor. Osobně například nikdy nepřestanu obdivovat krunýře krásek jako jsou Pyxis arachnoides či Geochelone elegans, které ovšem nespadají do evropských druhů.

V tomto článku si řekneme, jak se krunýř  vývíjí, co všechno má na jeho vývoj vliv a jak by měl správně vypadat. Některé věci budou spíše opakování z předchozích článků, ale beru jako důležité je zde zmínit.

 

VÝVOJ KRUNÝŘE

 Krunýř roste spolu s želvou, přičemž se jedná o dlouholetou (více jak 10 letou) záležitost. Malé želvičky se rodí s měkkým, pružným krunýřem, který s postupem prvního roku nabývá na pevnosti. Zdravé odrostlejší želvy mají krunýř pevný jako kámen. V průběhu růstu se v závilosti na druhu želvy mění zbarvení i tvar krunýře. Například u Testudo marginata (želva vroubená) se v průběhu růstu vytváří vzadu na krunýři "závoj", který mláďata nemají.

 V rámci růstu můžeme na krunýři sledovat pravidelné přírůstky v podobě světlejšího pásu. Takovýto pás s postupem času ztmavne a zůstane po něm čára táhnoucí se kolem celého krunýře. Fotografie naleznete v článku Hmotnost, růst, velikost a věk. Během jednoho roku se želvě mohou vytvořit klidně takové přírůstky dva - v závilosti na střídání období aktivity a pasivity, proto podle nich nelze určit stáří želvy.

Jak jsem již psala, růst želvy je mnoholetá záležitost. Jestliže jsou podmínky chovu nevhodné, nemusí se to projevit na stavu krunýře ihned. Různé deformace - nerovnoměrný růst krunýře, pyramidování apod. - to vše se děje pomalu a pozvolna a člověk si to z počátku nemusí ani uvědomit. Na první pohled viditelné deformace jsou potom známkou dlouhodobě špatných podmínek chovu (nedostatek vápníku, absence UVB záření, nevhodná potrava atd.) I postižený jedinec ale může po upravení podmínek správně "fungovat". Deformace se samozřejmě již nenapraví, ale želva může být v dobré kondici a prožít zbytek života ve zdraví, leč s deformacemi.

 

NA VÝVOJ KRUNÝŘE MÁ VLIV

1. Potrava

ZDE jsem potravě věnovala rozsáhlejší článek.

 

2. Vlhkost

I tento faktor má vliv na správný vývoj želvy. Může se zdát, že želvy žijí v přírodě v teplých a suchých místech, kde pro ně vlhkost nehraje až tak důležitou roli, ale opak je pravdou. I v takových místech padá rosa a vzdušná vlhkost je hlavně v noci velmi vysoká. Taková vlhkost daleko překračuje vlhkost v bytu či domě.

Pokud chováme želvu venku, není co řešit. V případě vnitřního chovu je ale potřeba želvám takovou vlhkost zajistit. Jelikož v domovních podmínkách nezajistíme po většinu noci skoro 100% vlhkost, zařídíme želvám jako alternativu možnost zahrabat se do vlhkého substrátu. Vrstva substrátu by tedy měla být tak vysoká, aby se do něj mohla zahrabat CELÁ želva. Nestačí navlhčit pouze vrchní část, substrát musí být vlhký i ve spodu. K tomuto účelu nám může posloužit hlína s pískem smíchaná cca v poměru 1:1 nebo hoblliny. Želvy vlhkost ze substrátu/vzdušnou vlhkost absorbují celým svým tělem, tedy i krunýřem. Pokud by se želvě potřebné vlhkosti nedostalo, byl by její růst nepříznivě ovlivněn (což by se projevilo především na krunýři).

 

Probouzející se želvy - vylézající z vlhkého substrátu

 

3. Vápník

Vápník je pro správný růst a vývoj nejen krunýře, ale želvy jako celku nezbytný. Jelikož želvy v příprodě žijí v místech, kde je půda na vápník vydatnější a rostliny ho obsahují větší množství než u nás, je vhodné vápník želvám doplňovat. 

Osobně používám uhličitan vápenatý (Calcii Carbonas), použít se dá například také Plastin nebo Biomin. Vše je k zakoupení v lékárnách. Potravu lehce zhruba 1x týdně vápníkem posypeme a máme jistotu, že se želvě dostane vše potřebné. Alternativou je sépiová kost - můžeme ji želvě dát do chovného prostoru vcelku - bude ji v případě potřeby okusovat.

Pokud je želva chovaná ve venkovním výběhu, je dobré ho každoročně na podzim povápnit - můžeme ho posypat dolomitem vápencovým.

Nedostatek vápníku se projevuje deformacemi krunýře - nerovnoměrný růst, pyramidování, krunýř může být měkký, může špatně růst i čelist, lámat se zobák, želva může mít měkké kosti...

Želva ke správnému vývoji nepotřebuje žádné umělé vitamínové přípravky. V obchodech je jich sice k zakoupení celá řada, ale želva je nepotřebuje, naopak se jimi může i předávkovat a skončit špatně. Bohatě stačí krmit vhodnou potravou, přidávat vápník a poskytnout želvě přístup k UVB záření.

Vitamínům a minerálům je věnovám samostatný článek zde.

 

4. UVB záření a vitamín D3

Jedná se o ultrafialové záření, jehož přirozeným zdrojem je Slunce.

Pomocí UVB záření probíhá v těle syntéza provitamínu D na vitamín D3. Ten hraje důležitou roli při vstřebávání vápníku, jeho uchování a využití. Samozřejmě má řadu dalších funkcí, pro nás je však stěžejní tato. Při nedostatku vitamínu D3 nedochází ke správné tvorbě kostí a krunýře a tím pádem dochází k rachitidě, neboli křivici.

V přírodě probíhá syntéza vitamínu D3 při vystavování se slunečnímu záření. Pokud jsou želvy chovány ve venkovním výběhu, nemusíme nic řešit. Jestliže jsou ale chovány doma, musíme jim dopřát přístup k UVB záření alternativní formou, a to prostřednictvím UVB výbojek či kompaktních zářivek. Výbojky jsou samozřejmě mnohem lepší volba, přičemž se ani ta nejlepší výbojka na trhu nedokáže vyrovnat slunci.

Při vystavování se slunečnímu záření (nebo jinému zdroji UVB záření) nemůže dojít k předávkování vitamínu D3. Plazi se s přebytkem dokážou vyrovnat pomocí přeměny na biologicky neaktivní látky.  Pozor, v případě, že budeme želvě podávat vitamín D3 uměle, je zde možnost předávkování. Zde mám na mysli podávání vitamínu pomocí různých tekutých preparátů, například prostřednictvím Combinalu (kapiček) AD3. Dávkování je velmi citlivé a pokud zvíře předávkujeme, může zemřít. Já tento způsob podávání vitamínu D3 považuji za velmi nepřirozený a nezkušeným chovatelům jej určitě nedoporučuji.

 

5. Způsob chovu - vnitřní x venkovní

Tento faktor jsem již popsala článku Hmotnost, růst, velikost a věk. Želvy chované celoročně doma rostou rychleji než želvy, které jsou chovány venku (což je přirozenější).

U želv chovaných venku se střídají období aktivity a stagnace (pasivity) a zimování. Jejich růst tudíž není celoroční, ale trvá pouze několik měsíců, kdežto želvy chované doma (ještě k tomu například nezimované) rostou celoročně (nemusí na základě počasí stagnovat).

 

JAK BY MĚL SPRÁVNĚ KRUNÝŘ VYPADAT

Zdravý krunýř musí být hladký a rovnoměrně rostlý. Nesmí být hrbolatý, propadlý, pokřivený či měkký.

Krunýře mladých želviček jsou pružné, krunýře odrostlejších želv musí být pevné jako kámen. Také tak musí v ruce působit. Pokud je želva lehká, je něco špatně.

 

Takto by měl vypadat želví krunýř - hladký, bez deformací

Dospělá želva - T.hermanni boettgeri

 

Mládě - T.marginata

 

Takto by želví krunýř rozhodně vypadat neměl. Tato želva byla chována v suchém prostředí, bez UVB zdroje, krmena špatnou stravou bez doplnění vápníku, krunýř byl měkký, zobák ulomený. Želvu se podařilo zachránit, má se čile k světu, krunýř je pevný jako kámen, nicméně deformace jsou již nevratné

 

PÉČE O ŽELVÍ KRUNÝŘ

O krunýř želvy není potřeba nijak pečovat.

Za úplný nesmysl považuji používání nejrůznějších mastiček. V přírodě želvám taky nikdo krunýře nemaže, je to nepřirozené a smysl postrádající.

Pokud se vám zdá, že má želva krunýř vysušený, je to z důsledku absence potřebné vlhkosti.

Něco jiného je používání mastí předepsaných veterinářem například z důvodu hojení ran.