Něco na úvod

ÚVOD K ČLÁNKŮM O SUCHOZEMSKÝCH ŽELVÁCH

Momentálně chovám pouze evropské druhy suchozemských želv, konkrétně jsou to:

- želva zelenavá (Testudo hermanni boettgeri)

- želva vroubená (Testudo marginata)

Články uvedené na těchto stránkách se tedy budou týkat pouze evropských druhů želv, nikoliv želv jako je například želva pardálí (Geochelone pardalis) či želva ostruhatá (Geochelone sulcata).

Samozřejmě i evropské druhy želv se od sebe navzájem v mnoha směrech liší. Každá želva se v přírodě nachází na jiném území, dorůstá jiných rozměrů, má jiný vzhled a podobně. Tyto odlišnosti budou později popsány ve zvláštních rubrikách věnovaným vždy konkrétnímu druhu.

V rubrice s názvem Suchozemské želvy rodu Testudo najdete obecný návod, jak chovat evropské druhy suchozemských želv.

ÚVOD DO SVĚTA ŽELV

Při slově "želva" si jistě mnozí představí pomalé a nudné zvíře. Kdo ale nějakou želvu zná, určitě mi dá zapravdu, že jsou to velmi zajímavá, bystrá a čiperná stvoření, která uchvátí nejednoho člověka. Když chtějí, umí i pěkně rychle "kmitat", takže označení "pomalé zvíře" si také nezaslouží.  :-)

Co je vlastně na želvách tak zajímavého? V první řadě to bude jistě jejich krunýř, domeček, který si nosí stále s sebou. Každý druh má krunýř již na první pohled v nečem jiný a při správné péči se chovatel může těšit z krásně rostlého exempláře. Želva si na svého chovatele umí s postupem času zvyknout a ztratit tak i svou plachost. Bez problému se naučí přijímat listy z rukou a jakmile si získáte jejich důvěru, dovolí vám nechat se hladit po hlavě a po krku. Jsou velmi zvědavé, vše musí prozkoumat, všechno musí vidět a hlavně všechno musí ochutnat.

Želvy se při správném chovu dožívají velmi vysokého věku. Bez problému se dožijí 50 let a mohou žít dokonce i 100 let.

Želvy můžu doporučit i pro začínajícího chovatele. Při splnění základních podmínek je jejich chov vcelku snadný. Je ale potřeba dbát na správnou stravu, vlhkost, velikost chovného prostoru, přísun vápníku, možnost vyhřát se a UVB záření. Jestliže želvám není dopřáno to, co je pro ně nezbytné, dříve či později se to na jejich zdravotním stavu projeví. Z počátku se sice "přešlapy" chovatele nemusí nijak projevovat a on může nabýt dojmu, že je jeho chov správný, nicméně po dlouhodobě špatné péči často končí želvy s  "hrbolatým" či měkkým krunýřem a následně velmi pomalou smrtí.

Evropské druhy suchozemských želv se řadí do přílohy CITES (týká se většiny, ovšem ne všech - výjimka je například Testudo horsfieldi) Známená to, že každá želva musí mít svůj registrační list a v případě prodeje také výjimku ze zákazu obchodní činnosti. Nově zakoupenou želvu je potřeba zaregistrovat na krajském úřade v místě bydliště a průběžně aktualizovat její fotografii až do doby, než dosáhne dospělosti (kdy už její krunýř zůstává relativně stejný). V případě prodeje či úhynu želvy je potřeba úřadu tyto skutečnosti sdělit. Jestliže někdo chová více než 2 želvy, je také povinnen vést "Chovnou knihu". Více o CITES a Chovné knize naleznete později v připravovaných článcích.

Suchozemské želvy nechováme v jednom teráriu či jiném prostoru společně s jinými druhy plazů. Mohlo by dojít k přenosu patogenů, zvířata by se mohla stresovat, případně i napadat.

Dle mého názoru suchozemské želvy nejsou příliš vhodné pro malé děti. Jedná se o zvíře, které potřebuje mít svůj klid a častá či nevhodná manipulace u nich může vyvolat veliký stres, který může mít vážné zdravotní důsledky. Proto želvu, která je pro děti jistě velmi atraktivní, kupujte pouze větším rozumným dětem, které chápou její potřeby.

KLASIFIKACE V ŽIVOČIŠNÉ ŘÍŠI